Komentář z cesty po VKZPČ 2021 Michala a Míry

Vrchařskou korunu západočeskou jsme s Miroslavem Dorňákem pojali tzv. "bikepackingově" . V sobotu ráno nás moje žena odvezla do Hranic u Aše a vrchařská koruna mohla začít. Hned u prvního bodu nás přivítal rotvajler, který budil respekt, naštěstí si ho páníček přivolal a my se mohli v klidu vyfotit. Most přátelství byl parádní, ale kdo by nechtěl spočinout na nejzápadnějším bodě České republiky, a tak jsme si dojeli i tam. Odtud následoval dlouhý přejezd na pozůstatky papírny, kde si člověk představuje jak to asi vypadalo v době své největší slávy. Místo krásné, dáváme sváču a míříme k pramenu Bílý Halštrof. Moc pěkné místo a tip na výlet s rodinou ... Poté nás čekal přejezd na zříceninu Starý rybník. Objeli jsme místní kačák a teprve teď se zřícenina ukázala v celé své kráse. Muzeum SOOS, hrad Cheb jsme prolítli vcelku rychle a vystoupali na zámek Starý Hrozňatov. Další skvělý tip na výlet s rodinou. NO A PAK TO PRIŠLO.... Výstup na Dyleň! Když už si člověk myslí, že je nahoře, tak opravdu není... Dali jsme to v kuse, bez tlačení s veškerou zátěží až na horu, o to větší radost jsme měli, když jsme v záři slunce viděli vysílač. Je to tam! 940 m. n. m. a nejvyšší vrcholek celé koruny západočeské byl zdolán. Další pasáž mě opravdu bavila. Krásná trailová cesta na pomezí dvou států vás dovede ke středu Evropy. Zajímavostí je, že oněch středů Evropy je opravdu mnoho, a teď který je ten pravý 😃 (viz. wikipedie) Dáváme foto a míříme k lázním Kynžvart, kde se fotíme u Františkovo monumentu. Sluníčko pomalu zapadá a my se přesouváme k Mariánským lázním, na krásné místo zvaném vyhlídka Karola, což bude pro dnešní noc naše útočiště. Na náš bivak se dostáváme již za tmy. Připravíme si večeři v podání Adventure menu a chystáme si spaní. O spaní se ale v letním spacáku úplně nedá hovořit, neboť v noci bylo zcela jistě pod nulou. Izofolie mě zachraňuje a přežil jsem 😃 Míra v péřovém spacáku na tom byl o poznaní lépe. Ráno nás probouzí sluníčko, tak rychle pobalit a vyrážíme na kapli Panny Marie Bolestné. Dalším bodem je vrcholek U Tří křížů ve výšce 817 m. n. m. Velmi fotogenické místo, které jsem navštívil už mnohokrát a mám to tu velice rád. Dál nás vrchařská koruna táhne na Památník pochodu smrti. Kvůli zimě, hladu a týrání dozorců z původních 2000 žen dorazilo do koncentračního tábora ve Svatavě už jen 160. Pietní místo je vzpomínkou na 12 žen, které zde nalezli smrt a byli pohřbeni do mělkých hrobů.... Smutné to místo. Další bod je známá Krásenská rozhledna kde se pokocháme výhledy a čeká nás další těžký výstup na rozhlednu Krudum. Kdo si již vystoupal na tuto rozhlednu po zelené bude vědět o čem mluvím. Byl to očistec. Poslední část výstupu jsme kola opravdu tlačili a modlili se, aby už byl konec. Na Krudumu vládla nedělní pohodička, lidi si opékali buřty, fotili se a kochali výhledy. Do toho jsme naprosto splavení přišli mi a neměli ani sílu vylézt nahoru na rozhlednu. 😃 Dali jsme si pár proteinových tyčinek, udělali povinné selfie a vyrazili na další bod. Chvíli jsme si užívali sjezd z Krudumu, ovšem jen do chvíle, kdy jsme špatně odbočili. Pak nastalo lesní bloudění, přenášení kola přes kmeny stromů a sjezd po staré úvozové cestě k nejbližší silnici. Pak okolo jezera Michal v Sokolově následoval přejezd na cyklostezku okolo Ohře a hurá na další bod - hrad Loket. Rychlé foto a míříme zpět na cyklostezku podél řeky Ohře. U Svatošských skal se k nám připojuje kamarád Radek a část cesty jede s námi. Tímto mu děkujeme za párky a kafe 😃 a pokračujeme společně přes celé Karlovy Vary až k hotelu Richmond, kde začíná další výživný výstup na Kolovou k letišti Karlovy Vary a foto s Jurijem Gagarinem. Odtud míříme na Bochov. Tuto cestu znám a vím co nás čeká, mírné stoupání a jsme u dalšího bodu a tím je Památník obětem 1. světové války. Dáváme foto a Radek se s námi loučí. Já s Mírou pokračuji na poslední bod vrchařské koruny a tím jsou Skoky u Žlutic. Do cíle dorážíme se západem slunce. Jsme unavení, ale šťastní, že jsme to dokázali. Nefalšovaná radost. Děláme si poslední foto. Skoky jsou krásné poutní místo, které vstalo doslova z popela, díky dobrovolníkům a finančním dárcům. Vřele toto místo doporučuji navštívit.

A to je konec.

První den jsme ujeli přes 111 km a druhý den 112 km. Nastoupáno kolem 3800 m.

Moc děkuji organizátorovi VKZ a všem přeji na cestách po těchto bodech krásné počasí a plno skvělých zážitků.

Michal Fridrich a Miroslav Dorňák