6. držitelka VK Vysočiny - Jindřiška Kysilková - Havlíčkův Brod - zisk VK Vysočiny - 23.5.2021

Zdravíme všechny, 23.5.2021 se stala šestou držitelkou Jindřiška Kysilková z Havlíčkova Brodu. Navázala tak na zisk VK Vys 2020, je to její pátá účast. K tomu jí gratulujeme. Rozhovor s ní se můžete přečíst zde :

• Které místo se Ti líbilo nejvíce ?

Veselský chlum (můj oblíbený s nádherným výhledem), Hraběcí stolek (přijela jsem tam akorát na noc, dobré spaní v altánku), Bradlo (naskytl se mi výhled až na 158 km vzdálený Klosterwappen v pohoří Schneeberg).

• Kde se Ti líbilo nejméně ?

Nezaujaly: Rudíkov, Mandlův kopec, meteorolog. stanice Svratouch.

• Na kolika vrcholech jsi letos díky VKVYS byla poprvé v životě ?

Na osmi.

• Jaký (nový) vrchol bys zařadila do příštího ročníku ?

Melechov 715 m.

• Po kolikáté se účastníš VKVYS ?

Popáté.

• Účastníš se i jiných vrchařských korun popřípadě jiných "cyklo akcí / projektů" ? Jakých ?

Vrchařských korun ano, jiných organizovaných akcí ne.

• Kolik kilometrů jsi najela během zdolávání VKVYS a kolik výškových metrů jsi nastoupala ?

435 km, převýšení nesleduji.

• Další zajímavosti a historky ze zdolávání VKVYS ?

Dovolím si krátký report. Jela jsem ji v rámci dvou cyklovandrů :

1. přelom dubna/května (pátek navečer - neděle dopoledne). Start v Tišnově. Splnila jsem si přání a večer dorazila na nocleh na Hraběcím stolku. Další zajímavost se také týká noclehu - ve Žďárských vrších v noci pršelo, hlásili lijáky a vichr, tak jsem toho moc nenaspala. Když navíc začalo hřmít, sbalila jsem se a ještě za tmy se přesunula do nejbližší obce na autobusovou zastávku a tam vařila snídani. Zbytek cesty do Nového Města na Moravě mi pak byla krutá zima. Na druhou část (čtvrtek navečer - neděle ráno) jsem vyrazila v květnu přímo z domova, nejbližší (Mandlův) kopec mám asi 8 km. Na Bradle úžasný výhled až k Alpám, jak píšu výše. Dále "zajímavé" hledání Templštejna, když jsem spolehla na navigaci, která mě přivedla nejen před prudký kopec, ale hlavně před ohradu. Takže víc než kilometr zpět a nový pokus - s radou od lesního pracovníka to klaplo. Poslední podvečer byl za odměnu - cesta po kopcích mezi Radošovem a Přímělkovem, daleké výhledy, po deštích úžasně prokreslené, ve žlutém večerním světle...

Děkuji organizátorům, že se ujali "naší" koruny, když byla její existence ohrožena. Těším se na příští ročník.