Držitel č.1 Stříbrné Zimní Vrchařské Koruny Vysočiny 2022 - 2023 v cyklistické kategorii

Mládežníci, máme nového stříbrného vrchaře! Honza Líčka neváhal a vydal se na cestu. A aby nechyběl rodině - vyjel o půl jedenácté večer. 🙂. Myslím, že bychom měli dodělat kategorii rodič roku ! Takže další borec co během zimní VKVys bivakuje - dobře Ty ! Honza má zdolaných 17 vrcholů - a myslím, že mu stačit nebude. Co Honzo ? A ke stříbrnému zimnímu vrchaři gratulujeme ! Fotky pro inspiraci na fb a internetových stránkách a report Honzy níže. A vy ostatní - tužte se !

Zdravím všechny vrchaře. Bylo potřeba trochu spálit to nastřádané cukroví a nadýchat se čerstvého vzduchu, rodinné návštěvy splněny a vývoj počasí k tomu přímo vybízel, vyrazit opět za vrcholy. Naštěstí ta obleva nebyla zas tak velká, takže zledovatělých cest a trošku sněhu přesto bylo, zvlášť v noci u pramene Sázavy 🤣. Úplně bez sněhu by ta zimní VKVys zas nebyla ono, že ? Jinak jsem si trasu naplánoval spíše po vedlejších silnicích, trochu polňačky a lesní cesty, takže ani bláta nebylo málo. Na cestu jsem vyrazil v úterý o půl 11 večer, abych co nejvíc pošetřil čas s rodinou, se zamýšleným bivakem ve spacáku. První zastávka byl Vítův kostel, poté přesun lesy k Lesní studánce, kterou jsem chvilku hledal, překonávání tankodromu po těžařích a obrovských louží u pramene Sázavy, až jsem mé noční dobrodružství završil na Vojtěchovu kopci, z kterého byly krásné výhledy😁 a frčel do útulné zastávky ve Třech Studních. Dalo to 53km a 1590 výškových metrů. Akorát jsem plánoval zalehnout kolem 1, nakonec jsem dorazil ve čtvrt na 3😉.
V 7 s rozbřeskem budíček, snídaně, sbalit a hurá za dalšími vrcholy. První hned za rohem Hejkal Pepin, následoval delší přesun přes NMNM (traily jsem tentokrát vynechal😁), Bystřici n.P. až do Víru na Rossiho vyhlídku. Nečekal jsem, že výšlap/výlez v tretrách po namrzlém kamenném moři bude tak náročný, s kolem teda fakt ne😂😂. Obával jsem se následného stoupání z údolí nahoru, kdo zná okolí Víru, ten ví, o čem mluvím. Vzal jsem to přes Prosetín, kde jsem kousek tlačil i po silnici a přes Černovice jsem dojel až na rozhlednu Babylon, kde jsem si uvařil oběd a kafe, což mě docela nakoplo v další cestě ke zřícenině Trmačov. Po obědě už taky vykouklo slunko a teplota se drala nad nulu. Pak už jsem se těšil na sjezdy k Tišnovu a k poslednímu vrcholu viaduktu Kutiny. Za Tišnovem byla cesta podél řeky jeden hrbolatý led, ale kupodivu kolo skvěle drželo, narozdíl od chůze, ta moc nešla😁. Už mě docela tlačil čas, abych stihl vlak v Řikoníně, k mé smůle bylo u viaduktu asi nejvíc tlačenek a chvátat po tolika kilometrech taky moc nešlo, takže mi spoj frnknul téměř před nosem. No nic, hodinu v čekárně jsem využil k malému očištění kola a uvaření dalšího kafe a pak už jen 3 hodiny odpočíval na cestě domů. Druhý den to bylo 97km a 1660 výškových m. Byla to super cesta a zážitek a snad vás můj dlouhý zápis moc nenudil, kdo jste dočetli až sem 😉