Vrchařská koruna

Východních Čech


Dvanáctá držitelka VKVČ 2020 - cyklistická kategorie - Jindřiška Kysilková

22.07.20 8:13:49
328x Zobrazeno

19.7.2020 se stala dvanáctou držitelkou VKVČ 2020 v cyklistické kategorii Jindřiška Kysilková z Havlíčkova Brodu. Navázala tak na zisk VKVČ 2018 a 2019. K tomu jí gratuluji. Její komentář ke zdolávání VKVČ 2020. Vrchařské koruny jsou návykové. Loni jsem si říkala, že letos se na to vykašlu. Snad jen tu naši Vysočinu. A vida, VKVČ je letos už moje třetí. Absolvovala jsem ji třemi cyklovandříky s bivaky venku. V dubnu jsem objela část, kterou jsem si nazvala "Železné hory". Bez přiblížení rovnou z domova, v pořadí Klokočov - lípa, Šibenička, Krkanka, Na Chocholce. Večer jsem ještě obdivovala nádherný solitérní dub u Javorného a přespala v blízkém lesíku. Druhý den kaple Jana Nepomuckého v Zubří a domů. Dva půldny na kole, 123 km.Velké Hradisko v Budislavi jsem navštívila v červnu v rámci objíždění Vrchařské koruny Vysočiny. Kilometry tedy nepočítám.Další, tzv. "centrální část" VKVČ, mě čekala začátkem července. Přiblížila jsem se vlakem do Lázní Bělohrad a s večerem stoupala na Zvičinu s fantastickými rozhledy. Vzhledem k nedostatku spacích míst v krajině jsem před 23. hodinou dojela až ke křížové cestě ve Smržově. V dalším horkém dni jsem se postupně posunovala přes Černilov, chatu Na Vyhlídce (stoupání teda dalo zabrat!), Potštejn (taky maso!) k Chocni na Doskočilovu vyhlídku. Pěšinka k ní docela náročná. Z Chocně vlakem domů, celkem 128 km.Poslední část - "Orlické hory" jsem stihla také v červenci. Vlakem do Nového Města nad Metují, a teprve před 20. hodinou večer stoupám na Sendraž. Za houstnoucího šera pokračuji, Skutinu fotím už za tmy. Z bivaku v blízkém lese pozoruji v noci kometu. Druhý den Ostružník, Velká Deštná za mlhy a deště (podle názvu kopce adekvátní počasí), cestou do Říček se vyčasuje, zato fouká silný vítr. Protivítr. Polom je krásné rozhledové místo. Na Studenské skály jsem se těšila, ale jsem zklamána. Kromě toho, že prší, mi pohodu kazí partička opilých mladíků, co tu "táboří". Pršet přestalo, v Žamberku zase začalo. Proto na spaní vítám altán u cyklostezky za Lanšperkem. V neděli startuju do mlhy. Celkem po rovince, až na ten závěr, na Knajpoviště v Semaníně. Otužování protentokrát vynechávám. Frčím do Chocně na vlak, cesta po rovině pěkně ubíhá. Celkem 182 km.Dohromady jsem ujela 433 km.Jindřiška Kysilková.

Vojtěch Hájek