Stará Knížecí Huť je jedinou z uvedených lokalit, která je dnes osídlena.

Její počátky spadají již do začátku 18. století, kdy sousední Waldheim – Zahájí, na němž sídlila správa panství, vlastnili Lobkowiczové. Označení sklárny názvem Knížecí Huť se objevuje prvně v roce 1731. Sklárnu měli od vrchnosti postupně pronajatu skelmistři Johann Kolhauf, Johann Götzinger a Christoph Ardmann.

Sklárna zanikla kolem roku 1800. Krátce před rokem 1738 byl zahájen provoz v blízké Nové Knížecí Huti, tamní sklárna pracovala až do roku 1884. Po jejím založení byla sousední starší huť nazvána Starou Knížecí Hutí.

V roce 1939 měla lesní osada 21 domů a 134 obyvatel. Po odsunu německých osadníků značná část usedlostí zanikla, ale některé zůstaly a jsou využívány především jako rekreační chalupy.